Ne, nebudu si hrát na historika či politika a pouštět se do komentování událostí z roku 1968, nemám ani v plánu mluvit o světoznámém hudebním festivalu, byť mám klasickou hudbu rád a nejeden z jeho koncertů bych si rád poslechl. Mám na mysli jaro jako roční období.
Už jako dítě jsem obdivoval, když v pražských ulicích vykvetly japonské třešně. Tehdy jsem bydlel ve Vršovicích a třída SNB jich byla plná od Slávie až po náměstí Kubánské revoluce. I když se dnes naštěstí třída jmenuje Vršovická a z názvu onoho náměstí vypadl přívlastek revoluce, japonské třešně tu bohudík zůstaly.
I blízko mého současného bydliště o kus dál ve Strašnicích kvete v těchto dnech japonská třešeň. Bílorůžovými květy obalené stromy lemují ulice, kterými každý den chodím. Kdykoli zafouká vítr, poletují vzduchem okvětní lístky a vypadá to, jako by padal růžový sníh. Chodníky, ulice i parkové plochy jsou jich plné!
Jako každý rok třešeň rychle odkvete. Její květenství je intenzivní, ale krátké. Přesto jsou pro mě její růžové květy jedním ze symbolů Prahy 10. Vzpomínka na dětství a na lidi, kteří pod stromy kdysi chodívali. Přál bych si, aby se nám podařilo třešňové aleje udržovat a obnovovat i pro budoucí generace. Těch několik krásných jarních dní za to stojí!