Po trojnásobném přečtení e-mailu (viz článek Jeden e-mail od paní Novákové) jsem se rozhodl odpovědět…
———- Původní e-mail ———-
Od: Petr Novak
Komu: seznam adresátů byl kvůli ochraně osobních údajů odstraněn
Datum: 17. 3. 2021 2:47:37
Předmět: Odpověď na e-mail: Tobě to mohu, chci a musím poslat
Dobrý den všem,
obdržel od paní Novákové e-mail podepsaný jménem Lenka Doubravská, který paní Novákové přeposlal pan S.
Jelikož paní Nováková je moje máma a pan S. její soused z Vršovic, kterého dlouho znám, neboť jsem ve Vršovicích bydlel jako dítě od narození, jelikož jsem si e-mail paní Doubravské přečetl celý od začátku až do konce, rozhodl jsem se sepsat odpověď a zaslat ji i vám, které neznám, ale o kterých jsem skálopevně přesvědčen, že jste stejně jako moje máma a stejně jako můj bývalý soused slušní lidé, konkrétní občané z masa a kostí, kteří jen vidí věci jinak. Žádám vás též, abyste moji zprávu přeposlali i těm, od kterých jste e-mail paní Doubravské sami obdrželi, případně i těm, kterým jste e-mail paní Doubravské sami později přeposlali.
Zcela lidsky, občansky a přátelsky.
Na Letnou jsem na demonstrace, které svolával Milion chvilek pro demokracii, chodil pravidelně, a kdyby nevypukla epidemie COVID 19, chodil bych i nadále. Svobodný projev názoru nevnímám jako pokus o přepsání demokratických voleb, ale naopak, jako vrcholné naplnění demokracie. Představu, že mám čas od času vhodit do volební urny volební lístek a tím považovat demokracii na naplněnou, považuji za zcela mylnou. Demokracie je více.
Demonstrace může svolat každý, kdo splní zákonné podmínky. Je pravda, že to jsou často sympatizanti extrémní pravice nebo extrémní levice, ale také je pravda, že podobná hnutí dovedou zvednout od televize jen desítky, možná stovky a v některých případech maximálně tisíce lidí. Milion chvilek pro demokracii ale zvedl z pohodlí křesla v obývacím pokoji desetitisíce občanů, podle některých údajů mohlo být na poslední Letné kolem čtvrt milionu protestujících z celé České republiky.
Nechci a nemohu mluvit za ostatní, mohu mluvit jen za sebe.
Tak za prvé, na Letnou a dříve na Staroměstské náměstí jsem se vydal zcela dobrovolně a spontánně se tak přidal k akcím, které započaly dříve, než jsem je sám zaregistroval. Průběh všech demonstrací byl klidný, účastníci dodržovali stanovená pravidla. Nikdo se s nikým nepral, nikdo na nikoho neútočil, nikdo nic nerozbíjel. Řečníci byli širokého názorového spektra, někteří mě svým projevem nadchli, někteří zaujali méně, někteří téměř vůbec. Myslím, že to je zcela v pořádku, je to jako v obyčejném životě. Někdo vám sedne, někdo ne.
Hlavním posláním celého hnutí bylo vyjádřit protest vůči vládě Andreje Babiše, spontánně z toho vznikl protest i proti prezidentu Zemanovi, ale v neposlední řadě, a pro mě možná to nejdůležitější ze všeho, vytvořit tlak na opozici, aby se vzpamatovala a sjednotila.
Začnu od konce. Přiznávám, že výkon opozice za posledních několik let byl slabý a pořádný kopanec do zadku si opozice zaslouží. Je dobré oprášit Staré pověsti české, zejm. tu o Svatoplukovi a jeho synech.
Pan prezident Zeman. Ačkoli jsem ho nevolil, plně respektuji, že v demokratické volbě zvítězil. Už ovšem nehodlám akceptovat, že mě dlouhodobě a systematicky uráží, byť nepřímo. Např. jeho poslední výrok k vakcíně Sputnik: „A i když mě zase nějaký blbeček bude obviňovat z toho, že jsem ruský nebo čínský agent…“
Ano, jsem přesvědčen, že prezident Zeman okatě hájí ruské a čínské zájmy, jsem přesvědčen, že to je v rozporu s našimi národními zájmy. Nemusíte se mnou souhlasit, a patrně, jak jsem si přečetl e-mail paní Doubravské od začátku až do konce, pokud tento e-mail šíříte dál, se mnou ani souhlasit nebudete, to vám ovšem nedává právo mě nazývat blbečkem a tím méně má toto právo prezident republiky.
Vadí mi, že prezident republiky otevřeně vysílá z Hradu poselství premiéru naší vlády, aby odvolal ministra Blatného nebo ministra Petříčka. Vadí mi to nikoli proto, že si jako občan o nich nemůže myslet, že to nejsou lidé na svých místech, ale proto, že je to zcela mimo jeho pravomoc voleného prezidenta. To Miloš Zeman chce zvrátit výsledky demokratických voleb ve svůj prospěch, nikoli demonstrující na Letné.
Oproti Miloši Zemanovi je Andrej Babiš malá ryba. Prezentuje se jako úspěšný byznysmen, skutečnost je ale taková, že jeho úspěch není založen na umění obchodu, ale na umění být ve správnou dobu na správném místě a na schopnosti využít všech praktik, ať eticky správných či nikoli. Za minulého režimu to byl kariérní a beznázorový komunista. V době, kdy obyčejný a konformní občan mohl vycestovat do NDR, s trochou štěstí do Bulharska a jednou za život do Jugoslávie, Andrej Babiš vystudoval ve Švýcarsku a pracoval v podniku zahraničního obchodu v Maroku. Po roce 1989 se vrátil, využil své dovednosti a kontakty získané ve službách bývalého režimu a stal se druhým nejbohatším mužem u nás. Avšak teď, když naše země potřebuje mít v čele opravdového manažera, se ukazuje, že jím, navzdory svému heslu „Řídit stát jako firmu“, Andrej Babiš není. Nemůže být, protože devadesátá léta přála více než dobrým manažerům banditům a kovbojům. Víte to bezesporu lépe než já, který v té době teprve zrál v plnoletého muže, to však neznamená, že jsem nevnímal.
Stejně jako vy si v obchodě raději koupím české brambory, ale nestavím na tom svůj pocit národní hrdosti. Co mi opravdu vadí, je, že když si koupím salám od Kosteleckých uzenin, chleba od Penamu, toast od United Bakeries, mléko z Olmy, vejce od Českého vejce, máslo od Tatry, kuře z Vodňan a hnojivy Lovochemie hnojenou kedlubnu z polí ZZL Polabí, přispívám do kapsy Andreje Babiše, skutečného vlastníka Agrofertu, toho, kdo ze zisku koncernu, navzdory jeho vložení do správy svěřeneckého fondu, nejvíce profituje, neboť právě on je jediným obmyšleným, použiju-li korektní právní termín.
To všechno mi vadí nikoli proto, že jsem člověk závistivý a nepřející, ale proto, že Andrej Babiš jako předseda vlády je současně ten, kdo skrz vybrané daně vrcholově hospodaří s našimi penězi, rozděluje je a formou dotací a jiných finančních toků je vrací zpět do koncernu Agrofert. K tomu všemu pak nezapomeňme na peníze tolik opovrhované Evropské unie…
Tohle všechno mi vadí víc než skutečnost, že pokud nejsou v regále české brambory, že si musím koupit brambory z Francie.
Vadí mi, že Andreji Babišovi prochází i tak do očí bijící podvod, jako je projekt Čapí hnízdo. Vadí mi, že od svých nejbližších slyším: „Vždyť je to jenom 50 milionů, Kalousek ukradl více!“
Pěkně prosím, já nekradu, ale jsme si naprosto jist, že kdybych se vloupal k sousedovi do bytu a odnesl si majetek za setinu uvedené částky, se zlou se potážu. Kdo krade, nemá morální kredit vykonávat funkci předsedy vlády, a je úplně jedno, jestli ukradl půl milionu, 50 milionů nebo 5 miliard.
Proto jsem se zvedl z křesla v obývacím pokoji a vydal se na Staroměstké náměstí a později Letnou. Protože toho mám DOST!
Nejsem naivní, nebude-li Andrej Babiš, budou jiní jemu podobní, ale právě občanská aktivita, nikoli pasivita, jsou účinným lékem na tuhle mocenskou nemoc. Budeme-li si v poklidu obývacího pokoje popíjet dobré české lahvové pivo a nadávat, jak jakákoli vláda stojí za hovno, svět venku za okny lepší neuděláme.
Ve své podstatě Andrej Babiš je nutným pohrobkem předchozích vlád. Plně chápu občanskou frustraci z průběhu privatizace z devadesátých let. Chápu frustraci z vlád, které tato země od roku 1989 měla. Ve své podstatě někdo takový, jako Andrej Babiš, přijít musel, a kdyby to nebyl on, byl by to někdo jiný. Jsem však přesvědčen, že on a jemu podobní nejsou řešením. Možná, že skutečná podstata demokracie je poznání, že žádná vláda nemá dobré řešení. Kdo si myslí, že existují dobří vladaři, nechť si zopakuje hodiny dějepisu. Ať je jakékoli uspořádání společnosti, v mocenské struktuře to bude vždy boj o moc, ať žijeme ve feudalismu, kapitalismu nebo komunismu, na vrcholu pyramidy budou vždy dravci. Výhoda demokracie, na rozdíl od nesvobodných uspořádání, je, že se o problémech ve společnosti může mluvit. Že neexistuje jeden názorový proud. To je její hlavní výhoda, ale pro některé i hlavní slabina. Připomíná mi to bajku o oslu a dvou hromádkách sena. Nemohl se rozhodnout, která je lepší a kterou má sníst jako první, tak nakonec pošel hlady. Kdyby měl hromádku jen jednu, neměl by o čem přemýšlet, najedl by se a žil dál.
Je pro nás jednodušší žrát jen z jedné hromady sena?
Ano, chápu veškerou občanskou frustraci za posledních 30 let, ale nechápu, kolik nenávisti budí jméno Václav Havel. Jestli někdo byl odpovědný za ekonomický přerod komunistického hospodářství na to dnešní, a nazývejme to, jak chceme (tržní hospodářství nebo kapitalismus), byl to Václav, ale jiný, Václav Klaus. A ještě jeden člověk, Miloš Zeman. Kruh se uzavírá. To tito dva pánové mají elementární odpovědnost za to, jaká byla devadesátá léta, neboť byli ve vrcholných politických funkcích, byli to oni, kde měli skutečnou vládní moc (a nutno podotknout, že legitimní, neboť vzešli ze svobodných voleb). Ačkoli oba budí u různých lidí různé emoce, skutečnou nenávist budí jen Václav Havel. Inu, chci-li být zproštěn viny, není lepší způsob, než ukázat na druhého.
V závěru připojuji svojí deklaraci. Plně patříme do Evropy a plně patříme do Evropské unie. Dokazuje to naše bohatá a dlouhá minulost. Ano, někdy byla dosti těžká, to přiznávám. Ale který národ má bezbolestnou minulost bez křivd?
Můžeme začít třeba u svatého Václava. V jeho době byl pro Čechy rozhodující vztah nikoli s východními slovany, ale s východními franky.
Prvním pražským biskupem se v roce 973 stal Dětmar, benediktýnský mnich z Magdeburgu.
Tehdejší pražské biskupství spadalo do diecéze v Regensburgu.
Zlatá bula byla sicilská.
Karel IV. byl vychováván ve Francii.
Mistra Jana Husa upálili v Kostnici.
Hlavním městem habsburské monarchie byla Vídeň.
Petr Parléř byl Němec.
Santini-Aichel byl z rodiny pražského kameníka italského původu.
Bedřich Smetana strávil část života ve Švédsku v Goteborgu.
F.X.Dušek dokončil studium ve Vídni.
Josef Mysliveček zemřel v Římě.
Koněspřežnou dráhu do Linze naprojektoval František Josef Gerstner, němec z Chomutova a následně zrealizoval jeho syn František Antonín Gerstner, profesor na vídeňské polytechnice.
Do Evropy už dávno patříme, asi tak posledních 1600 let, od příchodu prvních slovanů, ať chceme nebo nechceme.
Díky Evropské unii máme svobodu pohybu, jako měli naši předci po celé generace. Díky Evropské unii máme neomezený přístup na evropský trh. Díky Evropské unii jsme měli možnost čerpat finanční dotace, to, že jsme je často neuměli smysluplně využít, ba dokonce je často zneužili, je naše chyba, nikoli chyba Evropské unie. Díky Evropské unii máme zajištěnou dodávku vakcín proti COVIDu, ať byl počátek jakkoli náročný. Díky Evropské unii mohou naše děti studovat v zahraničí. Díky Evropské unii jsme lépe chráněni vůči mocenským zájmům jiných zemí, kam bez sebemenších pochyb zařazuji Rusko či Čínu. Ať má Evropská unie jakékoli chyby, jsem přesvědčen, že nám bude lépe jako České republice, členu Evropské unie, než České republice, ruskému či čínskému vazalovi.
Představa zcela samostatného, nezávislého a suverénního Česka je jedna obrovská iluze. Nic takového za posledních 1600 let neexistovalo, a existovat nebude. Opravdoví rozvraceči hlásají Czexit, ale kromě kritiky EU žádnou smysluplnou alternativu nenabízejí, protože žádná taková alternativa neexistuje.
Máte-li potřebu mě po přečtení těchto řádků označit za příslušníka pražské kavárny, vězte, že větší čest mi prokázat nemůžete. Po boku Karla Čapka, Franze Kafky, Jana Nerudy, Jana Zrzavého, Emmy Destinové, Vladislava Vančury, Jaroslava Seiferta, Jiřího Voskovce či Jana Wericha se usadím vskutku rád, Pražskému hradu navzdory!
S veškerou úctou
Petr Novák