Vážení čtenáři,
můj e-mail, který jsem adresoval mámě a jejím známým, jsem si dovolil následně s krátkým vysvětlením přeposlat i svým známým a přátelům, z důvodů, o kterých chci mluvit v samostatném článku. Překvapilo mě, kolik jsem obdržel odpovědí.
Na jednu z nich si dovolím reagovat v dalších řádcích. Obsah odpovědi, kterou jsem obdržel, zněl přibližně takto (text jsem zjednodušil a odstranil jsem osobní údaje):
Volit mezi ANOfertem a Milionem chvilek pro DEMAGOGII není zrovna výhra. Třeba v Praze jsme si výměnou ANOKrnáčové za pirátora Hřiba moc nepomohli, řekl bych z bláta do louže…
Zfanatizované davy jsou ještě nebezpečnější než rozkradené miliardy, protože zkušenosti hlavně z 20. století říkají jasně, že pak typicky nepůjde jen o peníze, ale i o život.
Nic proti protestům, ale akce typu Palachova týdne mají smysl v úplně jiných situacích, než když vládne, kdo v nezpochybněných volbách získal nejvíc mandátů a nepodniká žádné kroky proti konání příštích voleb.
Od řešení porušení lustračního zákona máme soudy (i když pomalé a s dalšími problémy). Že v civilizovaných zemích se podobné věci řeší typicky tak, že podezřelý sám až do objasnění pozastaví politickou činnost, aby zbytečně nepoškozoval svou stranu (když už to vůbec shodou okolností mohlo dojít až tak daleko)… No takové zvyky se nikde nezavedou ze dne na den.
Pokud bych měl dneska za něco demonstrovat, tak za svobodu slova. Včetně bojkotu služeb, které si svévolně nastavují neprůhledná a nepřezkoumatelná pravidla cenzury.
Co se týká fungování současné EU, podle všeho je na úrovni habsburské monarchie v roce tak 1913, ne-li 1917. Jinými slovy, čas na zásadní reformu nejpozději včera (návrat ke kořenům = zóně volného obchodu). A
Brexit a reakce na něj podporují bohužel hlavně výklad, že rozpad už začal a relevantní změny, které by ho mohly odvrátit, nemají prioritu.
A jedna otázka závěrem. Jak konkrétně pomáhá EU proti ohrožení kontinentální Čínou? Hromadnou společnou objednávkou roušek odtamtud?? Omlouváním dlouhodobého snižování příspěvků do NATO pod dohodnutá procenta většinou členských států?
Předně svému kamarádu děkuji za názor a za čas, který věnoval sepsání odpovědi. Zkusím to vzít postupně.
O tom, že zfanatizované davy jsou vysoce nebezpečné, není žádných pochyb. Stejně tak ale nemůže být žádných pochyb o tom, že nebezpečná je i občanská pasivita a apatie, kdy si obyvatelé nechají od vlády, byť legitimně vzešlé ze svobodných voleb, líbit cokoli. Již jsem se tak vyjádřil jinde, ale rád to zopakuji. Pro mě demokracie nekončí vhozením volebního lístku do volební urny, to není konec, ale teprve začátek, dovolím si říct, že já osobně dokonce chápu hlasování ve volbách jako svoji nejzákladnějí občanskou povinnost.
Zdravá a fungující demokracie však představuje podstatně více. Předně je to aktivní účast plnohodnotného a sebevědomého občana na občanském životě. Nedílnou součástí občanského života je pak vnímání dění okolo nás.
Dovolím si připomenout, že prvotní impuls k občanským protestům svolávaných spolkem Milion chvilek pro demokracii bylo ustanovení Marie Benešové ministryní spravedlnosti. Nechci rozvádět, kdo je Marie Benešová (dovolím si zkratkovitě vložit odkaz na Wikipedii), za sebe však mohu říct, že tento akt zbystřil mé občanské smysli a uvedl mě do pohotovostního režimu. Paní Benešová pro mě není důvěryhodná osoba a jako občan jsem pojal podezření, že byla ministryní jmenována účelově, aby pomohla krýt nečestné a nezákonné aktivity našeho předsedy vlády, Andreje Babiše. Proto jsem se rozhodl aktivně přidat k rozrůstajícímu se počtu protestujících.
Myslím, že každý jsme proti dění kolem sebe nějakým způsobem odolní, jinak bychom se z toho všeho už dávno museli zbláznit. Kdyby Andrej Babiš po odstoupení předchozího ministra spravedlnosti Jana Kněžínka jmenoval jiného, méně kontroverzního ministra spravedlnosti, zůstal bych doma a dále trpělivě čekal na příští příležitost zvolit si nové, v mých očích lepší obsazení parlamentu. Jméno Marie Benešové mě ovšem donutilo opustit pohodlí občanské pasivity.
Vnímám sám sebe jako člověka, pro kterého je jeho nezávislost mimořádně důležitá, je pro mě osobnostně velice obtížné se k někomu přidat a přihlásit, nemám příliš rád dav, vlastně se ho i bojím, jsem si vědom nástrah, které se v davu skrývají a s davem se pojí. Nejsem žádný pouliční křikloun, počáteční představa účasti na veřejných protestech mi rozhodně nebyla příjemná. Byl jsem ale překvapen příjemnou atmosférou akcí, která se s rozrůstajícím počtem účastníků zlepšovala. O žádném zfanatizovaném davu nemůže být ani řeč, zfanatizovaný dav bych okamžitě opustil. Dovolím si ocitovat jinou reakci:
Paní Doubravská popisuje účastníky loňské demonstrace na Letné jako řvoucí postavy stojící proti lidu, dav plný nenávisti s jediným cílem rozvrátit náš stát. Od koho se to asi dozvěděla? Z vlastní zkušenosti to zřejmě nemá… Na rozdíl ode mě, který na té Letné osobně byl. A s klidným svědomím mohu říct, že takový příval pozitivních emocí, dobré nálady, optimismu a propojení lidí ze všech regionů naší země jsem snad nikdy nezažil.
Pokud jde o zvyk, kdy podezřelý ze spáchání trestného činu odstoupí z veřejné funkce a postaví se stranou do doby, dokud své jméno neočistí, dovolím si oponovat, že poměrně dlouho jsme již civilizovanou zemí byli. Myslím, že případů, které by se daly jmenovat, je celá řada. Je sice pravda, že reakce bývala pomalá, ale poměrně jistá. Jedním z prvních vysokých politiků, který odstoupil v souvislosti s neetickým jednáním, byl Stanislav Gross, tehdejší předseda vlády. Pokud si správně pamatuji, byl to rok 2005. Není to tedy naopak, že Andrej Babiš, současný předseda vlády, podezřelý (nejen) v dotační kauze Čapí hnízdo, naopak zavedené zvyky porušuje, když urputně setrvává ve funkci? Nemusím přeci čekat, dokud se vládnoucí garnitura nepokusí znemožnit řádný průběh svobodných voleb, abych se zapojil do občanských protestů. Pardon, pro mě by to bylo příliš pozdě. Moc se nechá uzurpovat i pomalu, nenápadně, kousek po kousku.
Porovnání současné EU s habsburskou monarchií v roce 1913 či v roce 1917 musím zásadně odmítnout. Hlavou monarchie byl císař, tou dobou František Josef I. (od roku 1848 do roku 1916), vladař, který byl ve funkci nepřetržitě 68 let. Rok 1913 byl rok před vypuknutím světové války, rok 1917 pak rok před jejím koncem. Opravdu jsou si Evropská unie a habsburská monarchie tak podobné?
Připouštím, že Evropská unie není dokonalá a neshledávám zvláštní, že Evropská unie potřebuje zreformovat, protože každá organizace, chce-li být smysluplná a funkční, musí reagovat na běh doby a aktuální potřeby společnosti. To je přeci princip evoluce. Kategoricky ale odmítám představu Evropské unie jako obyčejné zóny volného obchodu. Já očekávám od společné Evropy více! Úvaha o zóně volného obchodu mi připomíná způsob, jakým nynější vláda ČR řeší korovavirovou epidemii, která již trvá přes rok. Přijímaná opatření se přizpůsobují výhradně tomu, abychom neomezili průmyslovou výrobu. Nehledí se na oběti na životech, zakazujeme našim dětem chodit do škol, což se podepisuje nejen na jejich budoucím vzdělání, ale též současně ovlivňuje jejich sociální návyky a zkušenosti. Zakázali jsme si svobodný pohyb, zavřeli jsme kulturní stánky, nezanedbatelné části produktivní populace jsme znemožnili výkon povolání, našim prarodičům upíráme kontakt s jejich vnoučaty a ty nejohroženější z nich dokonce držíme bezpečně v izolaci bez sociálního kontaktu, jen proto, abychom nezastavili průmysl. Já tvrdím, že kdo hlásá o Evropské unii, že má být pouhým prostorem volného obchodu, jedná stejně jako ten, kdo veškeré dění ve společnosti přizpůsobuje výhradně tomu, aby se nezastavila průmyslová výroba. Omlouvám se za silná slova, ale takhle to cítím na té nejzákladnější úrovni, já, Petr Novák!
Ani s tím volným obchodem to není jednoduché. Je možný volný obchod bez jednotných technických norem? Je možné volně obchodovat, aniž by existovala jednotná legislativa, pod jejíž hlavičkou obchod poběží? Co ochrana spotřebitele, nemá i ta být, alespoň v těch nejzákladnějších principech, společná? Společné v základních principech pak musí být i pracovní právo a standardy bezpečnosti práce. Společná musí být i pravidla o ochranu životního prostředí, protože obchod, který by v této oblasti byl založen na diametrálně odlišných standardech, by nebyl férový. V zájmu zdravého obchodu je též jednotná zahraniční obchodní politika (za sebe si dovolím doplnit nejen obchodní). Měli bychom mít jasnou energetickou vizi, která má sice být ve svých možnostech a způsobech pestrá a respektující místní možnosti dané krajiny, současně ale musí být postavena na společně postavených základech. Myslím, že nám Čechům se líbí polské rozšiřování hnědouhelného dolu Turów (viz žaloba, kterou Česká republika podala k soudnímu dvoru EU) asi tolik, jako Rakušanům dostavba jaderné elektrárny Dukovany.
Jsem přesvědčen, že budeme úspěšnější, pokud budeme velké a ambiciózní projekty řešit společně. Ke globálním otázkám nemůžeme přistupovat sami jako Česká republika, ale musíme k nim přistupovat společně jako Evropská unie. Zatímco Evropa začala pracovat na projektech bezuhlíkové ekonomiky, český prezident Miloš Zeman prohlašuje hnědouhelné doly za slepici nesoucí zlaté vejce (viz jeho návštěva v Karlových Varech v polovině března 2019 – např. článek zde). Jsem přesvědčen, že členství ve skupině, která má ambiciózní plány a chuť se do nich opravdu pustit, pro nás bude skutečným přínosem. Společně budeme úspěšnější a společný úspěch nám, zakomplexovaným Čechům, dodá zdravé sebevědomí. Navíc obvykle platí, že ti, kdo jsou první, ze svého prvenství dovedou ještě dlouho profitovat a do značné míry udávat směr a tempo ostatním. To může být v případě řešení opravdu globálních problémů rozhodující výhoda pro další generace, které přijdou po nás.
Pokud chceme Evropskou unii kritizovat, musíme začít nejprve sami u sebe. Přiznejme si, že jsme se nikdy upřímně nepřihlásili k základním evropským hodnotám a opravdu jsme nikdy neměli chuť jít do společného evropského projektu. Jinak bychom nedopustili, aby se na prestižní pozici prezidenta republiky dostal na dvě volební období takový euroskeptik, jako je Václav Klaus. Kdybychom společný evropský projekt mysleli vážně, posílali bychom do evropského parlamentu nejschopnější muže a ženy naší země. Položme si ruku na srdce, kolik kdo umíme vyjmenovat českých zástupců v Evropském parlamentu a co o nich víme?
Kdybychom společný evropský projekt mysleli vážně, nebyla by účast na posledních evropských volbách tak žalostně nízká, jako je 28,72 %. Nemůže to být třeba proto, že Evropskou unii setrvale a dlouhodobě deklasujeme na roveň zóny volného obchodu?
Nebudeme-li brát Evropskou unii opravdu vážně a odpovědně, odvažuji si prohlásit, že na jakoukoli její kritiku nemáme morální právo. Nemá smysl neustále kopat do něčeho, o co nestojíme, nemá to smysl především pro Evropskou unii, nemá to smysl ale ani pro nás, vysilujeme se činností, která nám nepřinese užitku.
Kdo se ale domnívá, že na solitérním přístupu můžeme vydělat, hluboce se mýlí.
Závěrem chci odpovědět i na otázku k ochraně před kontinentální Čínou. To, že se z Číny hromadně objednávaly a doposud v nezanedbatelné míře objednávají ochranné pomůcky k boji s epidemií COVID 19, je v první řadě důsledkem právě toho, že se při určování dalšího směřování naší společnosti bere v úvahu jen obchodní hledisko. Pro mě je tato skutečnost současně i příležitost k zamyšlení se nad tím, jaká další kritéria bychom měli vzít v úvahu.
Budiž alespoň dobrou zprávou, že AstraZeneca je britskošvédské konsorcium, nikoli čínské, nebo že BioNtech je německá, nikoli čínská biotechnologická společnost.
Neberte mě, prosím za slovo, já proti ruské vakcíně Sputnik V ani čínské vakcíně CoronaVac nic osobního nemám, jen to, že nejsou řádně schválené pro užití v Evropské unii, přeneseně pak v České republice. U ruské vakcíny Sputnik V mi pak ještě vedí, že ji Rusko využívá jako mocenský nástroj. Bude-li však řádně schálena, nechť si jí do těla nechá vpravit každý, kdo o ni bude mít zájem. To už je ale jiné téma…