Jsem si naprosto jistý, že se nedovedu k celému dění kolem Brexitu vyjádřit lépe, než jak se svého času vyjádřil biolog Richard Dawkins: Nevědomci by se neměli vyjadřovat k našemu členství v EU – a to se týká i mě.
Kdo chce lépe pochopit, jak to Richard Dawkins myslel, nechť si přečte dobový článek zde.
Jsem si současně zcela jistý, že ke stejným závěrům musí dojít každý, kdo v sobě dokáže najít alespoň malý kousek pokory. Rozhodnutí, bez nadsázky epochální, má být založeno na pojmech, ne dojmech, nebo ještě lépe na signálu, ne šumu. Kdo si nárokuje činit tak klíčové rozhodnutí, měl by být skvělým ekonomem, sociologem, historikem, právníkem, politologem… Další profese si domyslete sami. Analýza nynějšího stavu a přesná predikce budoucího vývoje vyžadují bezvadnou znalost tématu, nejlepší metody, v neposlední řadě pak cit a talent.
Co platí pro Brexit, platí přeneseně pro Czexit a všechny další exity.
Přiznávám se k tomu, že výsledky britského referenda mě nepotěšily, nemám ale jinou možnost, než je akceptovat a s nastalou situací se smířit. Evropská unie přišla o plnohodnotného člena, Britové se zase vzdávají desítek let poválečného úsilí při budování společného evropského projektu. Přeji jim ale na cestě k vytoužené samostatnosti vše nejlepší, především však to, abych se ukázalo, že jsem se mýlil já, mám-li za to, že si dvou možností vybrali tu horší.
Jsem pevně přesvědčen, že uplynulých 5 let od referenda nestačí na hodnocení, jestli jejich volba byla správná, dokonce si myslím, že konečný účet neobdrží dnešní generace Britů, ale až ta následující. Podobné události jako vstup do Evropské unie či naopak odchod z ní nelze posuzovat měřítkem momentu. Socioekonomické děje mají značnou setrvačnost, může trvat dlouho, než se nová situace ustálí, než loď nabere nový kurz poté, co se kormidelník rozhodl změnit směr.
O Brexitu přemýšlím často a snažím se pochopit jeho příčiny. Přišel jsem na několik paradoxů, na základě kterých se domnívám, že rozhodná většina britského voličstva hlasovala na základě šumu, nikoli signálu. Pokusím se tyto paradoxy popsat v několika článcích, raději kratších, než delších.
Dvakrát jsem ve své úvaze použil výrazy signál a šum. Není to náhoda. Signál a šum je název knihy Nate Silvera. Hutné čtení, dokonce se přiznávám k tomu, že nemám na to, abych celou knihu přečetl najednou. Přesto, kdykoli ji otevřu, nacházím nové a nové podněty, které mi pomáhají se z dnešního světa nezbláznit a neztratit úplně naději.
Pro začátek si stačí pamatovat, že se máme snažit rozlišit signál od šumu.