Myslím, že jedním z nejznámějších hlasatelů Brexitu byl britský politik Nigel Farage.
Farage byl v době konání britského referenda lídrem politické strany UKIP (UK Independence Party / Strana nezávislosti Spojeného království).
Dne 4. července 2016, tedy jedenáct dní po referendu, ohlásil Nigel Farage odchod z pozice lídra strany.
Odešel tedy v okamžiku, kdy najednou nestačilo hlásat do světa, co Nigel Farage nechce, ale kdy bylo třeba začít jednat aktivně a pozitivně, tedy dotáhnout odchod Británie z EU ve všech detailech do úspěšného konce a především začít směrovat další kroky »nově osvobozené« země.
Dovolím si toto jednání přirovnat k atletovi, který se po letech úsilí dostane na vysněný závod, ale který se místo sprintu po zaznění startovního výstřelu zvedne a spokojeně pro sebe zamumlá: »Je to skvělý výsledek, že jsem tady!«
Do dějin atletiky se ale zapisují jen ti, co s okamžikem startovního výstřelu vyrazí se vší silou vpřed a proběhnou cílovou páskou jako první. Ti ostatní končí v propadlišti zapomnění.
Jsem přesvědčen, že hlavním cílem většiny Brexitářů, Czexitářů a dalších exitářů je především něco rozbít, nikoli něco vybudovat.
To je první brexitový paradox.