Vážený čtenáři, vážená čtenářko,
musel bych být slepý, abych neviděl prohlubující se názorovou propast ve vnímání světa kolem nás včetně jeho politického uspořádání. Zatímco pro spoustu seniorů okolo mě je Andrej Babiš nejlepší a nejschopnější předseda vlády, kterého tato země od roku 1989 měla, pro mě je Andrej Babiš dokonalým vyvrcholením divokých 90. let, o kterém se ani ve snu, když náhodou spali, nezdálo Františku Mrázkovi, Tomáši Pitrovi, Radovanu Krejčířovi a mnohým dalším.
Neuvádím tato jména náhodou. František Mrázek je veřejnosti známý jako vedoucí figura českého podsvětí, na kterého spravedlnost byla krátká a zastavila ho až kulka vypálená profesionálním zabijákem v roce 2006. Myslím, že většina veřejnosti si ho představuje jako veksláka z konce 80. let, kterým bezesporu byl, ale současně se po roce 1989 stal vlivným podnikatelem s dosahem do vysokých politických kruhů, jeho jmění se pohybovalo v řádu miliard korun. Mimo jiné se svým obchodním partnerem Tomášem Pitrem ovládal společnost Setuza, podle některých názorů se mu právě Setuza stala osudná. František Mázek byl elegantní muž v saku a kravatě. Zajímavý dobový článek je třeba zde.
Radovan Krejčíř je pro mnohé synonymem mafiána. Známý je jeho únik z vily v Černošicích při zásahu police, respekt budí jeho schopnost začít znovu a ještě razantněji v Jihoafrické republice. Radovan Krejčíř je mafián a pistolník se vším všudy, ale současně v 90. letech patřil mezi nejbohatší Čechy, největší část svého tehdejšího jmění získal při obchodování s pohonnými hmotami a svého času usiloval o ovládnutí akciové společnosti Čepro.
I Andrej Babiš v 90. letech začal podnikat a i on se rychle vyšvihl to tehdejší elitní skupiny nejbohatších Čechů (zde jsem lehce nekorektní, protože Andrej Babiš je původem Slovák, též ale nynější předseda české vlády a dlouhodobě v Česku žije a působí). Hlavní předmět jeho podnikání byl obdobný jako u výše jmenovaných: český chemický průmysl.
V žádném případě si nedovolím veřejně Andreje Babiše nařknout ze stejných mafiánských praktik, které používali jeho výše zmínění vrstevníci. Nemám na to důkazy a nemají je ani mnohem povolanější, než jsem já, protože kdyby tomu tak bylo, věřím, přesněji řečeno doufám, že by ho spravedlnost zastavila již dávno. Na druhou stranu jsem obezřetný. Předně je tu moje intuice a přirozená opatrnost. Opravdu se mohl člověk začínající od nuly, jako tehdy všichni ostatní, kteří se pustili do podnikání, stát v 90. letech jedním z nejbohatších Čechů na základě poctivé práce? Moje životní zkušenost mi ukazuje, že svět není růžový a spravedlnost a etika nemají ostré hranice. Co je pro jednoho spravedlivé a etické, může být pro druhého daleko za hranicí zákona a etiky. Jestli o něčem nepochybuji, pak o tom, že Andrej Babiš musel znát velice dobře prostředí tehdejších 90. let, včetně rozhodujících účastníků a jejich praktik, a že s nimi musel být v kontaktu, byť možná ne osobně, ale prostřednictvím svých vyjednavačů. Pohybuji se v prostředí železničních staveb. Správa železnic, dříve Správa železniční dopravní cesty ročně vypisuje investiční a údržbové akce za miliardy korun. Ačkoli jsem profesí technik (naštěstí), svoje pracovní prostředí vnímám i očima peněz a obchodu. Hráčů na železničním stavebním trhu je spousta, od velkých přes střední až po malé, a ač si vzájemně konkurujeme, všichni o sobě dobře víme, sledujeme se, setkáváme se i na stejných stavbách, třeba když kvůli velikosti zakázky stavbu realizují dvě, nikoli jen jedna firma. Mezi firmami též dochází k přirozenému pohybu zaměstnanců, skutečných nositelů a účastníků mnoha příběhů. Nejsme žádná komunita rozškatulkovaná do vzájemně neprodyšných a vzájemně soupeřících krabiček, jak by bylo možná žádoucí z hlediska zadávání veřejných zakázek, ale jsme jeden velký železničářský guláš.
Jsem rád, že jsem technik, nikoli obchodník, že nejsem denodenně stavěn před rozhodnutí o tom, co je ještě zákonné a etické a co už není.
Proto jsem vůči všem, kdo začali zázračně bohatnout v 90. letech, obezřetný a opatrný. Moje intuice však není jediná indície. Dovolím ukázat na reportážní knihu Boss Babiš od Jaroslava Kmenty. Po jejím přečtení se v mých očích Andrej Babiš významně přibližuje k výše citované skupině podnikatelů. Připomínám, že Jaroslav Kmenta není neznámý pisálek, ale přední český investigativní novinář s významným přesahem do zahraničí (viz například na můj vkus až příliš stručný životopis na Wikipedii).
Přesto, když jsem knížku Boss Babiš koupil mámě, ani ji neotevřela, protože to jsou podle jejího názoru všechno lži s jediným cílem pošpinit Andreje Babiše. Úplně stejně musí uvažovat i spousta jiných seniorů. Ve dnech 1. února 2021 až 2. března 2021 provedla agentura Median sběr dat za účelem sestavení aktuálního sněmovního volebního modelu, tedy jinak řečeno předvolebního průzkumu. Zpráva agentury je k dispozici zde. Z modelu vyplývá, že hnutí ANO by volby vyhrálo s výsledkem 26,5 %. Podpora hnutí ANO mezi podnikateli činí méně než 5 %, u zaměstnanců 19,8 %, u důchodců 46,8 %.
Andreje Babiše tedy nejvíce podporují především ti, kteří mají současně právo být nejvíce zhrzeni ze způsobu, jak po roce 1989 proběhl převod společného socialistického majetku do soukromého vlastnictví. Právě dnešní senioři jsou ti, kteří byli v 90. letech v plném produktivním věku, ti, kdo v listopadu 1989 zvonili klíči na Václavském náměstí a později na Letné, ti, kdo prožili podstatnou část života v komunismu a věřili, že s jeho pádem bude lépe. Není to paradox?
Měl bych teď chuť se podívat ještě na jinou osobu z 90. let, nynějšího českého prezidenta Miloše Zemana, ale odpustím si to, protože cílem tohoto článku není hlásat do světa moje politické názory, ale vysvětlit, proč jsem se rozhodl přijít s iniciativou Mluv ve svým seniorem!
To se musím vrátit hned k úvodní větě článku: Musel bych být slepý, abych neviděl prohlubující se názorovou propast ve vnímání světa kolem nás včetně jeho politického uspořádání. Nejsem slepý, vidím dobře a následně přemýšlím, proč tomu tak je.
Věřím, že příroda je nastavena evolučně, tedy že rodič, myšleno široce nikoli jen z hlediska člověka, ale obecně pro jakoukoli živou bytost, přivádí potomka na svět, předává mu své zkušenosti, zaučuje ho, aby se dovedl o sebe postarat sám a následně, když přijde jeho čas, odchází a nově nastupující potomek přebírá jeho roli. Je to nekonečný kolotoč. Ten, kdo odchází, musí důvěřovat těm, které přivedl na svět, že jsou dost dobří a postarají se o sebe, že i oni přivedou na svět potomky a zaučí je, protože kdyby to nezvládli, je to neúspěch nejen mladých, přicházejících, ale i těch starších, odcházejících. S neúspěchem nové generace by byl zmařen životní boj a úsilí všech, kteří odešli nebo se na odchod chystají.
Vím, že právě vyřčené věty je složité, proto si dovolím vypíchnout dvě slova: důvěra a předávání.
Je pravda, že ani jedno nemusí probíhat vědomě, důvěra v mladší generaci nemusí být vědomá, stejně jako starší těm mladším nemusejí předávat svět s plným uvědoměním, že tak činí. Pokud však poodstoupíme o krok dál a budeme chvilku život s nadhledem pozorovat, věřím, že nevyslovený princip důvěry a nevyslovený princip předávání uvidíme a pochopíme všichni.
Je tu ale ještě jedno klíčové slovo, které zatím nezaznělo, ale které je neméně důležité. Tím slovem je vděk. Kdo přichází na svět, vděčí za svou příležitost těm, kdo odcházejí a těm, co už dávno odešli. Vděčí jim nejen za to, že ho na svět přivedli, ale i za to, co ho naučili a za otisk, hmotný i nehmotný, který po sobě zanechali. Nejsou-li na obecné úrovni důvěra a předávání zvědomělé, o vděku to platí násobně. Přesto jsou si všechny tři principy, nyní již dané dohromady a vysloveny najednou, hodnotově rovny: důvěra, předávání a vděk.
Při hledání odpovědi na otázku, proč narůstá názorová propast mezi mladší generací a generací dnešních seniorů, dospěl jsem k závěru, že je to především proto, že uvedené principy byly narušeny, každý zvlášť a všechny společně.
Starší generace nám mladším nevěří. Kdo neslyšel věty typu ti dnešní mladí nebo za našich let by se nestalo. Předávání je samo o sobě dlouhý proces trvající celý náš život, není to jeden krátký akt vázaný k jednomu okamžiku. Starší předávají svět průběžně po částech a mladí ho průběžně po částech přebírají. Je nesporné, že předávání bude ovlivněno důvěrou a vděkem mezi oběma skupinami. Starší generace pak postrádá vděk nás mladších. Nenechali jsme je náhodou příliš osamocené? Umíme jim nabídnout dostatek společně stráveného času? Jsem přesvědčen, že na obecné úrovni jsme je nechali na pospas jim samým. Neumíme jim vysvětlovat, jak svět vidíme, jak bychom chtěli řešit jeho problémy, jak bychom chtěli, aby vypadal. Absolutně jsme nezvládli nástup nových komunikačních trendů, svět internetu, Facebooku a dalších sociálních sítí, hoaxy a klamavé e-maily, boom digitálních technologií se všemi výhodami na jedné straně, ale i riziky a negativními dopady na straně druhé. Neumíme dokonce ani sami sobě přiznat, že i pro nás je dnešní vývoj příliš rychlý, že i sami zápasíme s informační masáží, kterou jsme zaplaveni ze všech světových stran.
Pro mě byl spouštěcí mechanismus iniciativy Mluv se svým seniorem! jednoduchý. Dostal jsem od mámy, které bude brzo 83 let, e-mail podepsaný jménem Lenka Doubravská. Předmět e-mailu byl Tobě to mohu, chci a musím poslat. Celý text je zveřejněn zde.
Nejprve jsem se rozhodl, že na e-mail odpovím, a to nejen mámě, ale i jejímu sousedu panu S., stejně tak i všem ostatním, které jsem v historii e-mailu nalezl. Tak jsem učinil, text odpovědi je zveřejněn zde. Bylo mi to ale málo, tak jsem oba e-maily přeposlal i mým známým a kamarádům s komentářem. Komentář jsem pojal jako recesi, čehož jsem později zalitoval, doufám ale, že jsem svoji chybu včas napravil a postavil se ke svému záměru odpovědně. Iniciativu jsem původně nazval Přesvědč svého důchodce, ale později jsem se rozhodl název upravit na Mluv se svým seniorem!
Primárním cílem není přesvědčit naše rodiče či prarodiče, aby nevolili Andreje Babiše, ale začít s nimi mluvit a vybudovat tak nový most, kterým bychom společně zvládli překonat názorovu propast mezi námi. Počítám-li správně, dnes je v českém parlamentu 8 politických stran: hnutí ANO, ČSSD, komunisté, SPD, Piráti, ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Nechť si v parlamentních volbách, které proběhnou na podzim roku 2021, každý volí, koho chce, dejme si ale společně šanci si o důležitých věcech promluvit, argumentovat, poslouchat a pochopit jeden druhého. Rozhodování všech, nejen seniorů, by mělo probíhat na základě hlubšího poznání, než je text e-mailu paní Lenky Doubravské.
Pro prezentaci iniciativy Mluv se svým seniorem! jsem se rozhodl využít vlastní webové stránky na mnou hrazené doméně www.novaque.cz. Tuto doménu jsem původně založil jako amatérský fotograf, abych mohl své fotografie nabídnut do světa, později jsem však na jaře roku 2020 založil subdoménu homopolitikon.novaque.cz (více viz zde). Pokud by mě chtěl někdo někdy nařknout z toho, že chci prostřednictvím stránek homopolitikon.novaque.cz nepřímo přitáhnout pozornost ke svým fotografiím a třeba i na tom finančně profitovat, deklaruji, že za uplynulý rok 2020 činily souhrnné výnosy z mojí fotografické praxe 0 Kč. Jsem sám sobě hlavním objednatelem fotografických služeb a ve vztahu k ostatním jsem doposud všechny své fotografie rozdal, a to i svému zaměstnavateli.
Vlastní webové stránky jsem zvolil záměrně. Nemám rád sociální sítě, jsem přesvědčen, že algoritmy, které je zajišťují, přispívají k vytváření sociálních bublin. Chci postupovat od známého k neznámému, názor, který přednesu lidem kolem sebe osobně, je věrohodnější, než názor, který přijde podobným způsobem jako e-mail paní Lenky Doubravské. Pokud pan S. při debatě své známé upozorní na moje webové stránky a doplní k tomu, že jsem syn jeho sousedky, věřím, že pro ně budou důvěryhodným zdrojem, i když pan S. patrně k obsahu mých stránek doplní, že s mými názory nesouhlasí. Každý dům je třeba postavit na pevných základech. Za nejlepší základy považuji lidi okolo sebe, lidi, které osobně znám. Má-li moje iniciativa mít větší dosah, bez pevných základů se neobejdu!
Za účelem další komunikace jsem založil samostatnou rubriku Mluv se svým seniorem!. Do ní budu zakládat příspěvky, které se budou iniciativy týkat. Další články vztahující se k iniciativě ale mohou být i v jiných rubrikách. Zkusím vymyslet tagovací systém (štítky), aby byly webové stránky přehlednější. V neposlední řadě jsem v recesi svým přátelům a známým slíbil, že vytvořím poradnu, jak takovou komunikaci uchopit. Rozhodl jsem se, že to, co jsem původně nemyslel úplně vážně, nakonec přivedu k životu. Je důležité sbírat nápady a podněty, jak spolu mluvit! Tyto příspěvky budou opatřeny tagem (štítkem) Poradna.
Tak co, podpoříte mě někdo? Sám to nezvládnu, je to příliš velké sousto…